Astrid - Loki/OC - 12. kapitola

Dobré ráno :) dneska můj studijní život dospěl do fáze, která mě ani nikdy nenapadla, že bude možná.. Vynechala jsem školu, abych měla víc času na učení.. Takže proto je tu kapitola o dvě hodiny pozdějc než normálně :D.. Užijte si jí a já se du mořit chemií..
Taky vám chci poděkovat za komentáře!:)

Astrid seděla v ošetřovně a procvičovala si psaní zdravotních záznamů. Byla to nudná část výuky, ale naučit se to musela také. Ráno na chodbě narazila na Sif a pobavila se nad tím, že byla včera tak opilá, že si nepamatovala vůbec nic z hostiny. Obě se zasmály a její přítelkyně odešla domu si odpočinout. Astrid byla ráda, že Sif nevěděla, o čem se bavily v noci. Přiznala, že by chtěla Lokiho a tušila, že její přítelkyně by jí to zastřízliva začala vymlouvat. Astrid se rozhodla, že si s Lokim promluví den před ceremoniálem, jen aby mu dala vědět, že i když je na něj stále naštvaná, tak je tu pro něj.

Loki stál před ošetřovnou a povolal sluhy, aby odvedli hlavní léčitelku Eir pryč. To mu dalo šanci promluvit si s Astrid v soukromí. Čekal, dokud všichni kromě ní neopustili místnost a potichu vešel dovnitř. Snažil se zůstat klidný, přestože věděl, že nemá v povaze se omlouvat, ale Astrid mu za to stála. Zahlédl ji u malého stolu a přišel blíž. Odkašlal si, aby si ho všimla.

„Oh… to jsi ty,“ řekla rozpačitě. Byla to první věc, co mu řekla od doby, co byl zpět ve své pravé podobě.

„Ano, jsem to já. Jsem tady, abych se ti omluvil. Tentokrát správně,“ Astrid k němu vzhlédla a sotva znatelně přikývla. Loki přešel k ní a poklekl. Udělal to, aby jí ukázal, jak moc si jí váží. Dívka na něj koukala nervózně, nevěděla co očekávat.

„Za tvými zády jsem tě obelstil a to jsem neměl. Bylo to ode mne špatné a je mi opravdu líto, že jsem ti takto ublížil. Není tajemstvím, že se často uchyluji k trikům, ale na tebe jsem je nikdy použít neměl. Udělal jsem to pouze z toho důvodu, že jsem myslel, že tě ztratím, pokud to neudělám. Ironií je, že jsem tě tím pouze od sebe odstrčil dál,“ řekl upřímně a pohlédl jí do očí.

„Proč jsi mi prostě neřekl pravdu?“ zeptala se potichu. Nyní když uběhlo tolik času od jejich hádky, se na to sice dokázala podívat logicky, ale stále to bolelo.

„Bál jsem se…“ odvětil a sklopil pohled. Bylo pro něj těžké mluvit otevřeně o své slabosti.

„Proč by ses bál?“ pozorně ho sledovala.

„Protože jsem myslel, že by sis vybrala raději Thora než mě. Bude král a chtěl si tě vzít. Všichni si ho radši volí, než mě, jsem na to zvyklý, ale kdybys to udělala i ty, nezvládl bych to,“ vzhlédl k ní. Astrid koukala smutně. Nelitovala ho, ale spíše se cítila vinně. Milovala ho už od dětství a stejně byla moc vyděšená mu to přiznat. Kdyby to řekla dříve, tak by o sobě teď nemusel pochybovat.

„Loki…“ zašeptala a přiložila mu ruku na tvář.

„Můžeš mi odpustit?“ řekl a cítil, jak se mu do očí ženou slzy. Nesnášel, že je tak citlivý.

„Musím, protože bych si nikdy nevybrala Thora místo tebe,“ poklekla vedle něj. Obmotala své ruce okolo jeho pasu a objala ho. Loki se šťastně usmál a nevadilo mu, že mu unikla slza a teď pomalu stékala po jeho tváři. Pevně si ji přitáhl k sobě. Takto setrvali dlouho, dokud ji Loki konečně nepustil a nepodíval se na ní.

„Takže by sis opravdu radši vybrala mě?“ zeptal se potichu.

„Vždycky,“ usmála se a Loki jí zastrčil pramínek vlasů za ucho.

„Jestli to nějak pomůže, tak jsem nikdy neměl Sif rád a ty jsi byla moje číslo jedna.“ řekl a Astrid se rozesmála.

„To se nepočítá.“ řekla a plácla Lokiho do ramena.

„Au, jsi nějaká silnější,“ poškádlil jí a předstíral zranění.

„Malinko. Takže… jak se cítíš, kvůli blížící se korunovaci?“ zeptala se vážně.

„Upřímně, jsem se více zajímal o tebe…“ řekl a vyhnul se očnímu kontaktu. Nerad ukazoval svou zranitelnost, ale věděl, že před Astrid mohl. Ona byla jediná, kdo přijmul i tuto jeho stránku. Astrid se začervenala a podívala se na něj, jak nervózně ošívá prsty. Jemně je vzala do svých. Loki k ní s úsměvem vzhlédl, její ruce byli tak malé a studené v těch jeho.

„Se mnou si nemusíš dělat starosti. I když se hádáme, tak se nezmění nic z toho, co k tobě cítím. To, že si něco takového myslíš, z tebe dělá blázna,“ odvětila s hravým úsměvem.

„Předpokládám, že jsem byl blázen, ale jenom trochu. Takže mne stále miluješ?“ zeptal se a jeden koutek mu cukl směrem vzhůru. Astrid zrudla a on věděl, že to je jeho odpověď.

„Možná,“ řekla ostýchavě a vyhnula se očnímu kontaktu. Loki pustil jednu její ruku, aby zvedl její bradu a ona se mu mohla podívat do očí.

„Je to pocta a neuvěřitelné privilegium mít tvoje srdce. Udělám, co bude v mých silách, abych ho navždy chránil a opatroval,“ prohlásil vážně. Chtěl udělat vše, co mohl, aby Astrid dostala to, co si celou dobu zaslouží. Ona zatím měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudi. Snila o tom, že jí Loki říká takovéhle věci už roky a nyní se to dělo.

„Loki… já nevím co říct…“ zašeptala a stále hleděla do jeho očí.

„Nemusíš říkat nic, jen chci, abys věděla, že tě miluju,“ přiznal. Byl překvapený, že to ze sebe dostal tak jednoduše. Přišlo mu, jako by jí tyto dvě slova měl říkat po celý zbytek svého života. Astrid na něj dlouho koukala a poté se plaše usmála.

„Co vy dva děláte na podlaze?“ narušila jejich společnou chvíli Eir, která se právě vrátila a koukala na ně jako by byli děti.