Astrid - Loki/OC - 13. kapitola

Dobré ráno :) omlouvám se za dnešní zpoždění, ale když jsem se ráno vzbudila, tak nešla wifi a dneska jsme měli první dvě hodiny fyziku, u jaký se nedostanu na laptop, ale už jsem tadyyyyy - určitě jásáte. :D :)

Byl den před Thorovo korunovací a palác žil přípravami ceremoniálu. Všichni věděli, že se Astrid a Loki usmířili, ale nikdo nevěděl o citech, které k sobě chovali. Oba si užívali své soukromí. Sif stále věděla o tom, že Astrid miluje Lokiho, ale nevěřila, že by on její pocity opětoval. Astrid byla ráda, že svůj vztah tají, alespoň mohou dělat, co chtějí, aniž by je jejich přátelé do něčeho tlačili. Věděla, že Lokiho by mužská část skupiny přesvědčovala, ať si jí co nejrychleji vezme do postele a Sif by chtěla, aby jí prokázal své city, tím, že ji požádá o ruku. Astrid nechtěla ani jeden z těchto způsobů nátlaku. Už jen to, že byli přátelé od dětství, byla velká komplikace. Nebylo zrovna lehké přejít z takového přátelství ihned k plnohodnotnému vztahu nebo dokonce svatbě.

Loki seděl na malém soukromém nádvoří v jedné z nejtišších částí paláce. Chodil sem často, když potřeboval přemýšlet nebo chtěl být o samotě, ale nyní čekal na Astrid. Zítra se Thor stane králem a z něj bude zapomenutý princ. Zajímalo ho, co to pro něj znamená, být Thorova pravá ruka po zbytek života se mu zrovna nechtělo. Thor byl bezohledný a arogantní. Uklízet po něm nepořádek nebylo zrovna to, co Loki plánoval dělat do smrti. Začal vymýšlet, jak zbavit svého bratra vlády. Astrid vešla na nádvoří.

„Úplně jsem zapomněla na toto místo,“ řekla a posadila se do trávy vedle Lokiho, který měl před sebou natažené své dlouhé nohy. Bylo hezké vidět ho takhle uvolněného.

„Už jsem myslel, že jsi zapomněla na mě,“ usmál se.

„Na tebe bych nikdy nemohla zapomenout…“ odvětila plaše. Lokimu se líbil ten efekt, jaký na ni měl. Pohladil ji po tváři. Jen to, že byla poblíž, ho uklidňovalo.

„Jak jdou přípravy?“ zeptal se znuděně Loki, už tak se mu dělalo špatně z povyku, jaký byl okolo Thora normálně.

„Všichni běhají kolem jako opice,“ usmála se a přitiskla své čelo na jeho.

„Aspoň máme trochu klidu před bouří.“ odpověděl Loki a užíval si jejich blízkost.

„Budu tady pro tebe, až ten moment nastane,“ dívala se na něj a snažila se poznat, jak moc vystresovaný je.

„Přijdeš dnes večer ke mně do pokoje?“ zeptal se tiše.

„K tobě do pokoje?“ odvětila, překvapená tímto požadavkem.

„Ujišťuji tě, že kvůli ničemu hříšnému. Já jen, že teď nemáme moc času a rád bych tě viděl před zítřkem ještě jednou,“ vysvětlit s úsměvem.

„Oh… jistě,“ odpověděla a zastyděla se za své předpoklady.

„Nechtěl jsem tě šokovat,“ pobaveně pozvedl koutek.

„Určitě to byl jenom přidaný bonus,“ řekla a lehce do něj strčila, než se zvedla.

„To už musíš jít?“ zeptal se zklamaně

„Ano, ale přece se uvidíme večer,“ odpověděla, lehce ho políbila na čelo a odešla zpátky na ošetřovnu. Loki sledoval, jak odchází a poté se vypařil se svými vlastními plány. Thor nebude mít korunovaci, v jakou doufal.

Brzy se setmělo a skupina se sešla na hostinu. Dnes se ale neplánovalo žádné velké pití ani pozdní oslavování. Zítra budou slavit jako nikdy předtím, ale dnes potřebovali být v klidu a pořádně se vyspat. Takové byly rozkazy krále. I přes to Thor pil více než by měl a dělal velké přípitky sám na sebe. Loki seděl potichu, zatímco mu Astrid pod stolem povzbudivě stiskla ruku a tiše se modlila, aby se Thor uklidnil a posadil. Nesnášela tyto momenty. Když se Thor vytahoval, aniž by si uvědomoval, jaký efekt to má na ostatní a hlavně na Lokiho. Blonďatý princ byl vždy hlasitější a sebejistější z nich dvou a to způsobovalo, že jeho bratr byl často opomínán. Astrid to viděla už od jejich útlého věku a slíbila si, že na Lokiho nikdy nezapomene.

„Takže ty a Loki už spolu vycházíte normálně, neudělal už žádnou pitomost?“ zeptala se tiše Sif. Astrid se musela usmát.

„Je to dokonale v pořádku, Sif,“ odpověděla.

„Dobře, pokud něco zkusí, dej mi vědět a já ho seznámím se svou pěstí,“ odvětila Sif s podlým úsměvem.

„Víš, že se o sebe dokážu postarat,“ protočila Astrid oči.

„Já vím, ale přátelé na sebe musejí dávat pozor a ty jsi jediná holka, jakou dokážu vystát, takže tě musím chránit,“ šťouchla Sif do své přítelkyně.

„Slibuju, že když budu potřebovat někoho uhodit, přijdu za tebou,“ usmála se Astrid.

„Tak to má být,“ řekla Sif a začala mluvit o korunovaci. Vyhýbala se rozebírání svého vztahu s Thorem, který nebyl takový, jaký očekávala. Nebyla mezi nimi žádná romantika ani nic podobného. Astrid doufala, že se to ještě nějak vyřeší. Chtěla, aby její kamarádka byla šťastná.

Večeře brzy skončila a každý člen skupiny šel svou cestou. Astrid chvilku počkala, než se teleportovala ze svého pokoje k Lokimu. Nechtěla, aby ji viděl nějaký sluha nebo strážný, jak se k němu plíží. Rozhlédla se po temné místnosti, která byla stejná, jak si ji z dětství pamatovala. Loki seděl na koženém gauči u krbu, zabraný do svých vlastních myšlenek. Astrid věděla, že se trápí. Potichu si sedla vedle něj. Loki se o ní beze slova opřel a ona ho objala na tak dlouho, jak jen potřeboval. Zítra se všechno změní.