Astrid - Loki/OC - 15. kapitola

Upřímně tahle kapitola pro mě byla utrpení :D úplně strašně nenávidim opisování dialogů z filmu + nesnášim českej dabing, snad chápete mojí bolest... Trvalo mi tejden se k tomu dokopat, takže proto jsem ztratila svojí rezervu a teď jsem úplně bez náskoku před váma.. Naštěstí jsem dostala včera antibiotika a mám zůstat do pátku doma, takže když to vyjde stihnu dopřeložit celou Astrid do neděle, abyste měli co číst až tady nebudu příští tejden :D

Taky mě tu straší v záložce nějaká jednorázovka na překlad, takže tý se snad taky dočkáte tenhle tejden..



Astrid vešla do jídelny a uviděla, že stůl, plný jídla určeného na hostinu, je převrácený. Thor byl naštvaný. Byl to velmi zvláštní den. Po předčasném konci korunovace musela s ostatními uklidňovat dav. Mraziví obři lidi velmi vyděsili a město se stalo na chvíli velmi chaotickým. Teď viděla Thora a Lokiho sedící na schodech a diskutující co dělat.

„Půjdeme do Jotunheimu.“ oznámil Thor skupině.

„Jít do Jotunheimu by znamenalo vzepřít se otci.“ odvětil rychle Loki.

„Ticho, bratře. Je rozhodnuto.“ odsekl blonďatý princ.

„Cože? Tohle není jako cesta na Zem, kde sešleš pár blesků, a smrtelníci padají na kolena. Tohle je Jotunheim!“ řekl vážně Fandral.

„Přátelé, už jste zapomněli, co jsme spolu podnikli? Fandrale, Hogune, kdo vás vedl do vašich nejslavnějších bitev?“ zeptal se s úsměvem Thor.

„Ty, Thore.“ odpověděl Hogun.

„A Volstaggu, kdo ti dal takové pochoutky, že jsi měl za to, že už jsi ve Valhalle?“ zvolal Thor.

„Ty.“ zasmál se Volstagg, zatímco se pokoušel zachránit trochu jídla z podlahy.

„Astrid, kdo ti dal spoustu příležitostí vylepšit tvé léčící schopnosti?“ zeptal se starší princ.

„Ty, Thore.“ odvětila Astrid a protočila oči.

„A kdo vyvedl z omylu všechny posměváčky, co nevěřili, že by žena mohla být jedním z našich nejlepších válečníků?“ otočil se Thor k Sif.

„Já sama.“ odpověděla.

„Ale já tě podporoval,“ řekl Thor, „Přátelé, jdeme do Jotunheimu. Dnes večer.“

Loki doprovázel Astrid zpět do jejího pokoje.

„Takže oni doopravdy dokáží obejít Heimdalla, aby je neviděl?“ zeptala se vyděšeně a chytla ho za ruku.

„Jsem si jistý, že to dnes zjistíme.“ odpověděl jí konejšivě. Nemohl jí odhalit pravdu, ještě ne.

„Alespoň je o ně teď postaráno. Kdyby jich přišlo víc, nevím, co by se stalo. Jsou to opravdu nebezpečné bestie.“ řekla Astrid. Všichni Asgarďané nenáviděli mrazivé obry.

„Vždy tě budu chránit před takovými tvory.“ usmál se na ní mladší princ.

„Doufám, že dodržíš své slovo. Hlavně dnes večer.“ odvětila.

„Jsem si jistý, že dnes se nic nestane.“

„Vždyť víš, jaký Thor je.“ připomněla mu Astrid.

„Pravda, v tom případě se drž blízko u mě.“ řekl Loki a obtočil ruku kolem jejího pasu.

Loki zanechal Astrid u jejích dveří a šel se připravit. Skupina se měla sejít při západu slunce. Loki se zastavil u jednoho ze stráží a řekl mu, aby ihned, jak odejdou, informoval Odina o jejich úmyslech. Chtěl se ujistit, že jejich otec uvidí, jak nezodpovědný Thor je a možná změní svůj názor na to, kdo by měl být králem. Alespoň v to mladší princ doufal.

Astrid se na Lokiho usmála, když se k nim přidal a Loki jí úsměv oplatil. Doufala, že budou v pořádku a Thor se bude chovat zodpovědně. Bude jejich král a už takhle porušují Odinův zákaz. Na chvíli ji napadlo, jestli by nebylo lepší o tom informovat Odina a ušetřit jim všechny trable. Thor by se sice nakonec dostal do problémů, to bylo jasné, ale kdyby Všeotec přišel, tak by nemuseli čelit mrazivým obrům.

„Jsme připraveni?“ zvolal Thor. Ostatní chlapci mu odpověděli bojovými výkřiky. Sif protočila oči. Skupina se rozjela po duhovém mostě k Bifrostu. Heimdall stál nehybně a hrdě. Loki se usmál a šel ho přemluvit. V minutě byl odmítnut a Thor jim zajistil průchod.

„Co se stalo? Stříbrný jazyk se proměnil v olovo?“ zasmál se Volstagg, když procházel kolem mladšího prince. Astrid Lokimu jemně položila ruku na záda a šla s ním do zlaté kopule.

„Nedělej si s tím starosti.“ zašeptala. Loki přikývl a rychle ji chytil za ruku, než zmizeli v Bifrostu. Jejich dlaně se rozdělili, jakmile přistáli. Astrid si musela přitáhnout svůj kabát pevněji, jak ji ovanul ledový vítr.

„Kde jsou?“ zeptala se Sif.

„Schovaní! Jako všichni zbabělci!“ zařval agresivně Thor. Zbytek jejich cesty byl tichý. Astrid se držela vedle Lokiho a doufala, že dnes nebudou bojovat.

„Vážili jste velkou pouť pro smrt, Asgarďané.“ rozezněl se hlas Laufeye.

„Jak tví obři pronikli do Asgardu?“ zeptal se Thor vážně.

„Odinův dvůr je plný zrádců.“ odvětil Laufey.

„Nešpiň jméno mého otce takovou lží!“ zahřměl Thorův hlas.

„Tvůj otec je vrah a zloděj! A co sem přivedlo tebe? Chceš mír? Toužíš po boji, dychtíš po něm. Jsi jen naivní kluk, co si chce dokázat, že je muž.“ řekl Laufey a kolem skupiny se začali shromažďovat mraziví obři. Astrid se dotkla Lokiho ruky.

„Thore, zadrž. Uvažuj. Rozhlédni se, jsou v přesile.“ zašeptal Loki bratrovi.

„Teď velím já, bratře.“ odsekl starší princ.

„Nemáš tušení, co tvé činy způsobí… Já ano. Odejděte, než si to rozmyslím.“ rozkázal Laufey.

„Přijímáme vaši milosrdnou nabídku. Pojďme, bratře.“ odpověděl Loki a otočil Thora k odchodu.

„Utíkej domů, princátko.“ řekl vládce mrazivých obrů.

„Do háje…“ zašeptal si sám pro sebe Loki. Thor se otočil a poslal Laufeye jednou ranou svého kladiva na druhou stranu pláně.

„Další.“