Astrid - Loki/OC - 21. kapitola

Dobré ráno, máme tady poslední kapitolu Astrid.. Teď si dám, tak tejden pauzu, abych stihla předepsat pár kapitol od další povídky, jaká teda bude Loki/Darcy a potom bude zas Loki/OC :) Trochu mě štve, že je ten konec takovej hodně zkrácenej, ale já tyhle věci bohužel neovlivňuju.. Možná se tu objeví ta jednorázovka, ale nic neslibuju, protože mám teď docela co dohánět ve škole.. :D Taky chci poděkovat všem co to dočetli do konce a asi tak desetinásobně těm co dokonce i pár kapitol okomentovali.. :)

Astrid vyšla na balkon a spatřila Lokiho, jak sleduje město pod sebou. Za pár hodin se mají vzít. Otočil se na ni a všiml si, že vypadá zraněně.

„Co se děje?“ zeptal se a přitáhl si ji pravou rukou k sobě, zatímco v levé svíral královské žezlo.

„Všechno je špatně. Vypadá to, že svět se obrátil proti nám,“ zašeptala a zabořila mu svoji hlavu do hrudi. Pomalu ji začal hladit po vlasech. V tom mu došlo, že se stalo to, čeho se tolik obával.

„Rozmyslela sis to?“ vypravil se sebe a věděl, že nechce znát odpověď. Pochyboval, že někdo bude schopen přimout jejich sňatek, i kdyby nevěděl o jeho pravém původu.

„Jistěže ne. Vůbec ne. Ale nikdo s tím nesouhlasí. Naši přátelé si myslí, že je to šílené, Sif to dokonce oznámila mým rodičům, ještě než jsem se dostala domů a otec odmítl podpořit mojí volbu. Tvoje matka byla jediná, kdo z toho byl šťastný, ale nemůže se zúčastnit ceremoniálu, protože chce zůstat po boku tvého otce…“ vysvětlila smutně. Loki chápal, proč byla rozrušená. Pevně ji objal. Astrid byla vždy citlivá ohledně ostatních a po jejich odmítnutí se cítila zrazená.

„Pokud chceš počkat, tak to pochopím. Ale dnes na tebe budu čekat, a pokud přijdeš, tak si tě vezmu, aniž bych jen na chvíli pomyslel na ostatní. Jednoho dne poznají, jak moc se milujeme,“ konejšil ji Loki. Astrid si nemohla pomoct a usmála se. Přesně tohle potřebovala slyšet.

„Myslíš to vážně?“ zeptala se a Loki jí jemně políbil ruku.

„Celým svým srdcem. Nic mi nezabrání si tě dnes večer vzít,“ odpověděl. Než Astrid stihla odpovědět, tak zahlédli, jak se zaktivoval Bifrost.

„Věděl jsi, že někdo odchází?“ otočila se na Lokiho. Věděla, že Bifrost byl pro většinu lidí uzavřen.

„Šli pro Thora…“ řekl naštvaně Loki.

„Třeba ho chtěli jenom navštívit…“ odvětila, i když bylo jasné, že ostatní porušili rozkazy. Loki se na ni otočil a položil jí ruce na ramena.

„Běž se připravit. Do svatby to vyřeším,“ ujistil ji a snažil se zakrýt svůj vztek, tím že ji dal lehký polibek. Astrid se usmála.

„Do svatby,“ zašeptala a odešla zpátky do paláce. Loki se jinou cestou rychle přemístil k duhovému mostu. Tušil, že tohle bylo možná naposledy, co se viděli.

Astrid se začala věnovat své přípravě a začala cítit, jak se její břicho plní motýlky. Vezme si muže, o jakém sní už od dětství. Začervenala se a oblékla se do svých slavnostních šatů, svatební šaty nebyli na Asgardu zvykem. Vzpomínala na jejich společné chvíle, zatímco si upravovala vlasy a make-up. Myslela na to, jak si hrála s Thorem a Lokim a dělala jim prostředníka při jejich hádkách. Jak společně poznávali svět… Přešla do své ložnice a otevřela truhlu s nejdůležitějšími věcmi, jaké vlastnila. Opatrně vyndala zlatou sponu s černými a zelenými drahokamy. Dostala ji od Lokiho k třináctým narozeninám. Sepla si s ní svůj drdol a pár vln si nechala splývat kolem obličeje. Prohlédla se v obrovském zrcadle. Byla připravená.

Procházela chodbami paláce, jaký byl tak rozsáhlý, že neměla ponětí, co se právě teď děje na jeho druhém konci, v Odinových komnatách. Stála ve velké kapli s mužem, který oddával, když zrovna Všeotec neměl čas. Snažila se necítit se sklíčeně, kvůli tomu, že dorazila jako první. Bylo to proti tradicím, ale to vlastně byl Loki vždycky. Čekala, až její král dorazí.

Čas ubíhal pomalu, ale stále vyčkávala, dokud do místnosti nevešli Thor s Odinem a její svět se rozpadl. Blonďatý princ jí oznámil, že Loki je pryč. Celým palácem se rozezněl její výkřik, ztratila veškerý pojem o tom co se děje okolo ní, jediné co cítila, byla nepředstavitelná bolest. Nedokázala se vzpamatovat. Už nikdy.

Království bylo sice chvíli zahaleno smutkem, ale poté se životy všech ostatních vrátili do starých kolejí. Až na ten její. Nešlo jí zapomenout nebo odpustit. Loki byl mrtvý. Vinila z toho Thora, vinila Odina i své přátele. Nebyl den, kdy by se nezamýšlela nad tím, co by bylo, kdyby… Byl by Loki stále s nimi? Stála na konci rozbitého duhového mostu a zírala do nicoty. Zmizí někdy ta prázdnota, co zaplňuje její srdce?

Konec.