Astrid and the Avengers - Loki/OC - 2. kapitola (1. polovina)

Dneska jsem trochu nestíhala, protože jsem musela ještě na úřad udělat novej pas a zaject za kamarádem (plánujeme letní výjezd do zahraničí:D) a nepočítala jsem s tim, takže nemám přeloženou celou kapitolu, nechtěla jsem vynechávat termín, tak tady máte první půlku a tu druhou sem dám v průběhu víkendu (slibuju).. Tahle část byla zase úmorná, kvůli opisování dialogů z filmu, ale na konci se to už zvrtne, nebojte.. :D

Astrid s Thorem stáli na malém ostrově a rozhlíželi se. Odin je poslal, co nejblíže k Lokimu to šlo.

„Nevidím ho.“ řekl zmateně Thor. Astrid ukázala k obloze.

„Ten mechanický transportér. Je v něm!“ zvolala. Thor roztočil kladivo.

„Za chvíli se vrátíme, počkej tady.“ prohlásil, těsně před vzlétnutím.

„Jako bych měla na výběr.“ zašeptala si Astrid sama pro sebe. Blesk prořízl oblohu a po pár minutách zahlédla, jak něco padá na druhou skalnatou část ostrova, kde zrovna Thor svalil Lokiho na obrovský balvan.

„Kde je Tesseract?“ zakřičel Thor a pevně sevřel Lokiho, který se zasmál.

„Taky jsi mi chyběl.“ odvětil.

„Na žertování nemám náladu.“

„Měl bys mi poděkovat. Kolik temné energie musel Všeotec shromáždit, aby tě bez Bifrostu přenesl sem, na tvou milovanou Zemi.“

„Myslel jsem, že jsi mrtvý.“

„Truchlil jsi?“ zeptal se Loki a doufal, že se Thor zmíní o Astrid. Neodvážil se na ní zeptat sám, protože se bál, že se mu odpověď nebude líbit.

„My všichni. Náš otec-“ začal bůh hromu, ale hned byl přerušen.

„Tvůj otec. Řekl ti o mém pravém původu nebo ne?“

„Byli jsme vychováni spolu, hráli si spolu, bojovali spolu, ty si na to nevzpomínáš?“

„Vzpomínám si na stín. Na život ve stínu tvé slávy. Vzpomínám si, že jsi mě hodil do bezedné hlubiny. Mě, který jsem byl tvůj král.“

„Takže chceš zničit svět, jaký jsem si zamiloval? Ne. Země je pod mou ochranou, Loki!“ zakřičel Thor a Loki se začal smát.

„Tak to ti chráníš v skutku mimořádným způsobem. Lidé se masakrují po stovkách, zatímco ty tady řečníš. Já jim chci vládnout. Co na tom je?“

„Myslíš, že jsi víc než oni.“

„No ovšem.“ odpověděl Loki, jako by to byla ta největší samozřejmost.

„Pak ti uniká pravý smysl vlády, bratře. Trůn se pro tebe nehodí.“

„Viděl jsem světy, o kterých ani netušíš. Ve vyhnanství jsem dospěl, Odinův syne. Poznal jsem skutečnou moc Tesseractu a až ji ovládnu, tak-“

„Kdo ti tu moc dal poznat? Kdo řídí toho rádoby krále?“

„Já jsem král!“

„Tady ne! Vzdej se toho Tesseractu! Opusť ten zhoubný sen! A vrať se domů. Ke své rodině, k Astrid. Pozastavil ses nad tím, kolik bolesti jsi způsobil jí?!“ zvolal Thor a do očí se mu hrnuli slzy. Loki zůstal zírat do prázdna. Zmínka o Astrid ho dostala a Thor to poznal.

„Já ho nemám, je pryč a bez něj mě domů nedostaneš. Já nevím, kde je.“ odvětil Loki rychle, aby předešel tématu svojí lásky.

„Dobře mě poslouchej, bratře-“ Thor to nestihl doříct, protože ho srazil Iron Man.

„Poslouchám.“ odvětil Loki s úšklebkem. Astrid poznala svojí příležitost a vystoupila ze stínu.

„To je dobře, protože konverzace neskončila.“ řekla, aby ho upozornila na svou přítomnost. Loki se otočil a šokovaně na ní pohlédl. Pohled na ní pro něj byl útěchou, ale vypadala tak jinak. Už nebyla nevinná léčitelka, nyní na sobě měla stříbrné pláty, tmavě fialovou látku a upnutou černou kůži.

„Astrid… vypadáš… jinak.“ řekl ohromeně. Astrid k němu přešla a prohlédla si ho. Také se změnil. Jeho vlasy byly delší, pleť bledší a pod očima měl tmavé kruhy – nějak díky tomu vypadal starší.

„A ty vypadáš unaveně.“ odvětila.

„Mrzí mě, že jsem nepřišel na naši svatbu.“ prohlásil skoro šeptem a natáhl k ní ruce. Odstrčila ho.

„Ne nemrzí, ale bude.“ odpověděla temně, než mu vlepila facku.