Astrid and the Avengers - Loki/OC - 7. kapitola (2. polovina)

Tak jsem to stihla už v autobuse cestou do školy.. :D Tady to máte :) další zas v sobotu..

"Chtěl jsem se znovu omluvit." řekl, opatrně se přiblížil a usedl naproti ní.

"Omluvami to nezlepšíš." odpověděla, při bezcílném zírání do země.

"Bylo to opravdu tak strašné? Vždyť to byla koneckonců jen nehoda." nahodil. Potřeboval vědět více.

"Jistě, že bylo! Máš vůbec představu, co by Loki udělal, kdyby to věděl? Tolik by ho to ranilo... Zaslíbila jsem se jemu, a i když to, že jsi mne viděl ty bylo naprosto nevinné, stále by mu to mohlo ublížit. Jediný muž, jaký by mě měl takto vidět je Loki." odvětila vážně. Lokiho žárlivost se zmírnila po jejím vysvětlení, ale stále byl velmi naštvaný na Thora.

"Takže mu to neplánuješ říci?“ zeptal se.

"Chci.. ale byl by naštvaný a to nechci. Ale zase před ním nechci nic skrývat. Bylo to nevinné a není důvod to tajit, ale... Já nevím!" povzdechla si Astrid a opřela se o přepravku. Přemýšlela o tom bez přestávky už od rána a měla pocit, že ji to přivádí k šílenství.

"Měla bys mu to říct, raději ať se to dozví dříve než později." pronesl Loki, jaký se už cítil o něco lépe. Viděl, že Astrid stále patří jemu, nechová žádné city k Thorovi a tajila mu to jen, aby mu neublížila. Byl sice naštvaný a už plánoval, jak potrestá Thora, ale nemohl to použít i proti ní.

"Měla bych.. ale co když mne potom už nebude chtít? Vy dva jste vždycky měli problémy, co když až zjistí, že jsi mě viděl nahou, tak už mě nebude chtít?" Loki se musel zasmát nad takovým nápadem.

"To není vtipné!" zvolala naštvaně.

"Ale je, lásko. Já tě budu chtít vždycky." Loki nejprve změnil nazpět svůj hlas a poté i podobu. Astrid chvíli zírala a zamračila se.

"Ty jsi mě obelhal." pronesla tiše. Nevěděla jestli by se měla cítit zrazeně nebo si prostě užít pocit úlevy, že se Loki nezlobí.

"Chtěl jsem znát pravdu, kdybych byl ve své podobě, tak by jsi nebyla úplně upřímná. Bála by ses, že mě zraníš nebo naštveš." vysvětlil Loki, než se těsně vyhnul ráně mířené na jeho rameno.

"Strachovala jsem se celé ráno, abys věděl!" zakřičela naštvaně.

"Neboj se, věřím tomu co jsi řekla, že já jsem jediný muž, jaký by tě měl vidět, tak jak tě viděl Thor. Předpokládám tedy správně, že se můžu dívat, kdy se mi zachce?" zeptal se s úsměvem. Rozhodl se, že oba potřebují na chvíli zapudit špatné myšlenky.