Astrid and the Avengers - Loki/OC - 8. kapitola

Stala se mi jedna z nejhorších věcí, co se může stát někomu, kdo používá ve škole svůj laptop (vlastně se mi staly asi už všechny ty věci:D).. Včera jsem se balila a nejspíš jsem nechala nabíječku na lavici - doufám, jinak netušim, kde by byla :D takže mi laptop odešel asi po dvouhodinách, aniž bych tušila, jaký strašný zjištění mě čeká až se natáhnu pro tašku, abych vyndala nabíječku... Kdyby aspoň nebyl víkend! :D Přijdu si děsně prázdná bez svojí druhý polovičky..  Každopádně dnešní kapitola je trochu slaďák, tak si to užijte.. :D :)

Astrid se usmála a líně přejela prstem po Lokiho nahé hrudi. Po dnešním ránu nečekala, že se den takhle zvrtne. Že bude ležet v jeho náručí uprostřed chladného skladu a jejich vystavená těla budou zamotaná dohromady a ležící na Lokiho kabátu; to bylo víc než mohla doufat. Loki ji celou dobu pečlivě pozoroval; nikdy na ni s tímhle netlačil ani tento akt nevyhledával, nyní musel sám sobě přiznat, že se jejich vztah hodně posunul, co se týká fyzického vyjadřování lásky. 

„Mrzí mne, že jsem se nechal tak unést. Doufám, že jsem ti neublížil.“ řekl jemným hlasem a vzal Astrid za ruku.

„Nemusíš ničeho litovat, věř mi.“ odpověděla s ostýchavým úsměvem, než se posadila a protáhla. Loki sledoval její křivky, dokud se jejich oči nesetkaly.

„Jdeš někam, lásko?“ zeptal se klidně. Bylo mu jasné, že jejich chvilka už dlouho nepotrvá.

„Musím se vrátit a hádám, že už si někdo všiml toho, že docela dlouho stojíš bez hnutí.“ odvětila a začala se oblékat.

„To je problém s hologramy, ale jsou dostačující, když se musím na chvíli vzdálit.“ usmál se a také se natáhl po svém oblečení. Astrid se nechala zlákat a chvíli ho pozorovala. Věděla, že nikoho jiného by nenechal ho takto sledovat.

„Užíváš si výhled?“ zasmál se, když zachytil její pohled. Astrid zrudla a začala se věnovat zapínání svých kalhot.

„Omlouvám se...“ řekla tiše. Loki k ní přešel a jemně ji položil prst pod bradu, aby se mu podívala do očí.

„Jsem tvůj, stejně jako ty jsi moje. I když jsme se ještě nevzali. Mým největším přáním je, abys byla šťastná.“ zašeptal jí, s ústy tak blízko u jejího ucha, až se jí málem podlomila kolena.

„Je to taková změna, tak dlouhou dobu jsem o tobě takto přemýšlela a teď se to děje...“ odvětila, zatímco hypnotizovala špičky svých nohou, i přes to všechno, co už udělala. se stále styděla v Lokiho přítomnosti.

„Máme spoustu času na přizpůsobení se.“ řekl a políbil ji na čelo.

„Můžeš odsud kdykoliv odejít a přesto zůstáváš, proč?“ zeptala se. Věděla, že to není kvůli ní, kdyby ji požádal, tak by ho následovala kamkoliv.

„Je to vše součástí mého plánu, ale čas odchodu se blíží, tak zůstaň ve střehu, má milá.“ odpověděl neurčitě. Astrid spolupracovala s jeho nepřáteli a, i když jí bezmezně důvěřoval, nechtěl ji zatěžovat svými plány. Astrid jeho odpověď bez otázek přijala. Bylo pro ni těžké být na straně, která byla proti muži, jakého tolik milovala.

Jakmile byli oba oblečeni, tak Astrid dala Lokimu měkký polibek a odešla. Celou cestu po chodbách se nemohla zbavit připitomělého úsměvu. Sice jen na chvíli, ale byla bezstarostně v jeho náručí. Brzy bude muset čelit ostatním a vypořádat se s jejich problémy s ní. Astrid se ponořila do svých myšlenek a po čase si všimla, že už je zpátky v hlavních chodbách Helicarrieru.

„Sestřičko!“ zaslechla Thorův hlas a když se otočila, tak viděla, jak běží jejím směrem.

„Opravdu mi tak musíš říkat?“ opáčila s úsměvem. Thorovi se ulevilo, protože už nevypadala, že ho chce zabít.

„Ty už se na mě nezlobíš?“ zeptal se s nadějí.

„Ne. Koneckonců to byla jen nehoda.“ odpověděla, měla moc dobrou náladu na to, aby se nechala opět unést vztekem.

„To jsem rád. Věděl jsem, že ke mne nedokážeš chovat zášť dlouho.“ usmál se. Astrid zmateně povytáhla obočí.

„Ráno jsem byla připravená shodit tě z tohoto létajícího stroje a ty sis myslel, že se přes to hned dostanu?“ zpochybňovala jeho slova. Thor ji přehodil svou obrovskou ruku přes ramena.

„Je to podobné jako když jsme byli děli. Když jsme se hádali, tak jsi se na nás vždy naštvala, odešla si a po nějaké době ses zase vrátila si s námi hrát. Nikdy jsi nebyla dobrá v udržování nenávisti, proto máš všechny tak ráda.“ odpověděl s jistotou blonďatý princ. Znal Astrid lépe než byla ochotna přiznat.

Astrid se usmála, když si vzpomněla na své dětství. Vše bylo tak snadné. V té době měla Lokiho také ráda, ale nepřišlo jí to tolik důležité, dokud si spolu mohli hrát. Pokud se Loki zachoval špatně, tak dostal vynadáno a zase se vrátil ke svým přátelům. Nyní byla situace složitější, jakmile ho chytí teď, jeho trest bude výrazně přísnější. Věděla také, že i kdyby prosila Všeotce jakkoliv, už to nebude fungovat jako předtím. Na Asgardu ji většina lidí viděla jako Lokiho ženský protějšek. Když ho ztratila stala se v očích všech chladnou a plnou zášti. Z toho nebylo cesty zpět.

„Lidé si nemyslí, že jsem stejná jako kdysi. Změnila jsem se.“ řekla Thorovi, když společně kráčeli chodbou.

„Změnilo se jenom to, že jsi starší. To neznamená, že nejsi ten samý člověk. Jsi jako midgarské čokolády!“ oznámil Thor. myslel, že našel perfektní způsob, jak popsat Astrid.

„Midgardské čokolády?“ zopakovala Astrid ještě zmateněji.

„Ano, lidé zde mají malinké čokolády, které nesou název ‚M a M‘. Léčitel známý jako Banner mi nějaké dal. Mají pevný obal z venku a vevnitř jsou to sladké čokolády. Ty jsi začala jako milá dívka, ale poté co jsi ztratila Lokiho, tak sis musela vytvořit tvrdou slupku, aby ses ochránila. Pořád jsi sladká a milá, ale člověk se musí dostat pod pevný obal.“ vysvětlil Thor, jak nejlépe dokázal. Astrid se na něj široce usmála, než ho pevně uhodila do ramene.

„Ty mě znáš příliš dobře, bratře.“