Awakened dreams - Loki/Reader

Co se týká mojí kapitolovky, momentálně mám menší blok a nemůžu se přes něj přenést, ale hned jak se mi to povede, začnu jí sem snad dávat. :) - Doufám, že tak do tejdne to stihnu, chci toho mít předepsanýho víc, aby tady potom nebyli hodně dlouhý pauzy mezi kapitolama.

Jinak jsem se rozhodla něco přeložit, abych se rozptýlila. Na nějakou dlouhou povídku si vážně ještě asi netroufnu - možná časem :D - tak jsem našla krátkou jednorázovku. Snad se bude líbit. :) Snažila jsem se to vůbec nezaměňovat. Originál najdete tady. Docela mě to bavilo, tak jestli máte nějaký povídky, jaký chcete přeložit, určitě mi je pošlete, já se o to ráda pokusim. :)

To stačí, už zase moc mluvim. :D

Opět bez bety.

Je večer, ležíš v posteli, posloucháš písničky a snažíš se usnout. Po chvíli cítíš, že už skoro spíš a tak vypneš hudbu, položíš sluchátka na noční stolek, přetočíš se na bok a překvapivě rychle usneš.

Ale po nějaké době tě probudí něčí dotek na tváři. Otevřeš oči, ale nic nevidíš, takže se snažíš zjistit, jestli se ti to zdálo nebo ne. Za chvíli si přivykneš na tmu a rozeznáš stín. Posadíš se a pokoušíš se poznat co to je, už se zvedáš, že rozsvítíš, když v tom se světlo zapne samo a ty leknutím vyskočíš a během pádu se chytneš pelesti. Loki!

„Loki?“ zíráš na muže. „Ne, ty neexistuješ! Tohle nemůže být pravda! Je to jenom sen.“

„No, nečekal jsem, že nebudeš překvapená, až mě uvidíš.“ řekl a v očích se mu podivně zablesklo. Stále sedíš na posteli a snažíš se pochopit, co se právě stalo. 

„Dobře, věřím ti,“ tvůj hlas je už silnější, „ale můžu se zeptat, co tady děláš?“

„Přišel jsem si tě vzít.“ usmál se.

„COŽE?“ zalapala jsi po dechu. „Vzít? Kam? Proč?“
„Několik měsíců jsem byl v tvých snech a myšlenkách,“ - přestože jsi v šoku, snažíš se to skrýt a chovat se klidně - „kde jsem viděl, jak mne obdivuješ, a uvědomil jsem si, že potřebuji nějakého takového povzbuzovače, jako jsi ty.“ Všiml si, jak nechápavě koukáš a dodal: „Myslím, že dnes se některé z tvých snů stanou skutečností.“ Když to řekl, přešel pomalu k posteli a posadil se. Se zavrcením ses otočila, aby se ti naskytl pohled do jeho zelených očí. Měla jsi pocit, jako by ses rozplývala, jako by to byl jeden z těch úžasných snů, jaké se ti zdáli. Oba jste seděli a dívali se na sebe. Minuty ubíhaly a najednou jsi zašeptala: „Polib mě.“ Loki zaváhal… a začal tě líbat. V tu chvíli jsi pochopila, že ani v těch nejlepších snech ses necítila, tak jako právě teď. Chtěla si být s ním, nemohla být náhoda, že si vybral zrovna tebe. 

Loki tě položil jemně na postel a řekl: „Na tuhle noc nikdy nezapomeneš…“