Astrid and the Avengers - Loki/OC - 4. kapitola

Tak jsem tady zase :D dnešní kapitola je trochu delší, tak snad se vám bude líbit.. Mimochodem, chci jako vždycky všem poděkovat za komentáře :) určitě je jasný, že to pro mě hodně znamená.. Takže díky, díky, díky <3 všechny vás miluju ! :D :)

Astrid stála na něčem, čemu by se dalo říkat paluba, a sledovala modré nebe. Bylo tak odlišné od toho na Asgardu. Povzdechla si a přemýšlela nad tím, co by mohlo Lokiho dostat zpět.

„Mohu se k tobě připojit?“ zaslechla hlas Steva Rogerse, když se k ní přiblížil.

„Nevidím důvod proč ne.“ odpověděla tiše a ohlédla se na vojáka.

„Jak se ti tady líbí?“ zeptal se, aby začal konverzaci. Chtěl se dozvědět více o dívce, jaká mohla kdykoliv změnit stranu.

„Tak jak se dalo očekávat.“ odvětila, neměla moc zájem o rozhovor s tímto mužem.

„Musí být těžké stát proti muži, jakého sis měla vzít.“ podotknul.

„Je to těžké, ale nutné.“ odpověděla jednoduše.

„A co až mu budeš muset čelit?“

„Nic se nestane. Nemohla bych s ním bojovat a on se mnou také ne. To Thor by se mu postavil.“

„Takže jsi tu opravdu, abys nám pomohla nebo jenom aby ses k Lokimu dostala blíž?“

„Jsem vaše nejlepší šance, jak ho udržet v klidu. Jediná s ním také dokážu diskutovat. Jsem tady, abych ho odvedla domů.“

„Chápu. Pouze doufám, že nezměníš stranu.“

„Víš, to že ty a ostatní přepokládáte, že se obrátím proti vám, moc nepomáhá.“ řekla Astrid, než odešla zpátky do svého pokoje. Cestou zachytila ve skle svůj odraz, vypadala tak jinak. Kdysi byla jedna z nejnevinnějších a nejdůvěryhodnějších lidí na Asgardu, nikdo nezpochybňoval její slovo. Teď, na Zemi, to zřejmě bylo naopak. Všichni si mysleli, že je proti nim, jen kvůli tomu kým je. Nemohla nic udělat s tím, že miluje Lokiho, a ani kdyby mohla, tak by to neudělala. Došlo jí, že nyní zažívá to, co Loki pociťoval každý den svého života. Ostatní o něm nikdy nemluvili hezky, Sif ho vždy viděla jako zrádce, i když jím ještě nebyl. Loki se cítil tak osaměle a ona tam pro něj nebyla. Tolik to bolelo. Odjakživa ho milovala, ale skrývala to. Napadlo ji, že možná kdyby už na začátku přiznala svoje city, tak by se možná Loki neocitl v téhle extrémní situaci. Vždycky tiše vinila Odina z toho, jakou cestou se její milovaný vydal, ale věděla, že Odin nebyl jediný, kdo mu způsoboval bolest. Kdyby Thor nebyl tak arogantní, Sif tak odsuzující, trojice válečníků tak necitlivá a ona tak slepá.

„My ho stvořili…“ zašeptala si pro sebe a rychle setřela slzu, jaká se jí začala kutálet po tváři. Cítila, jak se jí tělem rozlévá bolest, jak najednou pocítila vinu a pochopení. Rychle změnila svou trasu a zamířila k věznici.

„Jaké příjemné překvapení.“ řekl Loki, když Astrid vpadla do místnosti. Ihned poznal, že je rozrušená a přešel ke sklu.

„Co se děje? Udělali ti něco pozemšťané? Jestli ano, tak jim ukážu, jak vypadá peklo…“ prohlásil temně, jak si představoval všechny možné důvody její zcela zjevné bolesti. Astrid položila ruku na sklo, Fury se vyjádřil jasně o jejím minulém pobytu v cele.

„Pamatuješ si své dvanácté narozeniny?“ zeptala se a tím Lokiho zmátla ještě víc.

„Vybavuji si je, ano.“ odpověděl.

„Pamatuješ si jak se Sif postavila a řekla, že se nikdy neoženíš, protože žádná žena by nechtěla slabocha, jako jsi ty?“ zeptala se Astrid a její oči se zalily slzami. Loki zmateně nakrabatil obočí.

„Ano, ale nechápu co tě na tom, tak rozrušilo…“ odvětil.

„Pořád nad tím dnem přemýšlím. Pamatuji si, jak moc jsem si chtěla stoupnout a všem říct, že tě mám ráda, že nejsi slabý… Pronásleduje mě to, bylo to poprvé, kdy si tě někdo dobíral a já tomu tiše přihlížela. Od té doby, jsem se při každé narážce na tebe chtěla zvednout a zastat se tě, ale nikdy jsem to neudělala. Zklamala jsem tě, když jsi mne potřeboval.“ pronesla a pohlédla mu do očí.

„Pšt, nesmíš nechat takové věci, aby tě trápily.“ pokusil se ji Loki utišit. Bylo by to lehčí bez toho skla, co je oddělovalo, ale musel pokračovat v divadle, že je uvězněný.

„Ale kdyby… Kdyby se tě alespoň jeden člověk zastal… Možná… Možná by teď všechno bylo jinak.“ Zoufale se snažila zůstat silná, ale nešlo to. Cítila, jak se jí slzy hrnou z očí.

„Astrid, já jsem vždy věděl, že jsi na mé straně, i když jsi to nikdy neukázala. Také jsem byl svědkem toho, jak si tě ostatní dobírají, hlavně kvůli tomu, jak jsi jemná, jako by to byla nějaká slabost. A ty jsi nedopadla stejně jako já…“ řekl skoro šeptem, věděl, že udělal pár chyb a nikomu jinému, kromě ní, by to nepřiznal.

„Stále nejsem dost silná.“ odvětila.

„Jak jsi k tomu přišla?“

„To ti lidé tady, chovají se ke mně, tak jak se k tobě ostatní chovali na Asgardu. Nikdy jsem nevěděla, jak moc to může bolet, když tě ostatní berou jako nepřítele a ty se jenom snažíš pomoct.“

„Bývala jsi tak roztomilá a milá, když jsem odešel, hodně ses změnila… Nejspíše na tebe mám špatný vliv.“ uvažoval Loki.

„Nelíbí se ti, kým jsem se stala?“ zeptala se a cítila, jak se jí zastavilo srdce.

„Ne, to ne. Miluji, kým ses stala. Jsi stejná Astrid, pro kterou jsem ztratil srdce, pouze s novým ostrým vzhledem. Jsme si teď velmi podobní. Ale my dva známe své jemnější stránky.“ usmál se.  

„To je pravda, někdy si přeji, aby i ostatní viděli tvoji druhou stránku… Pochopili tě lépe. Ale ty jsi řekl špatný vliv, jak přesně to myslíš?“

„Společnost a já máme odlišné pohledy na věc. Oni to budou vidět tak, že jsi se „zkazila“ v mé blízkosti. Ale já vidím… no…“ Lokiho oči sklouzli k jejímu koženému oblečení a mrkl na ni.

„Ale, ale…“ odvětila a zasmála se.

„Hele, vy dva, jestli jste už dovrkali…“ rozezněl se hlas Tonyho Starka. Astrid se rozhlédla, doufala, že jejich rozhovor je soukromý.

„Ano?“ zeptala se otráveně.

„Fury nás chce všechny na poradě. Hádám, že plánuje nějakej team building. Vsadím se, že si sedneme do kruhu a já budu hrát na kytaru, zatímco bude kolovat joint.“ pronesl sarkasticky Tony a vypochodoval z místnosti.

„Dělej, co musíš, lásko.“ řekl Loki s úsměvem.

„Zase přijdu.“ odvětila Astrid a poslala mu vzdušný polibek.

„Jsem si jistý, že budu tady, čekat se zatajeným dechem na tvůj návrat.“ odpověděl, když odcházela. Napadlo ho, jestli by bylo možné s ní utéct a nechat tady všechny své původní plány. Ne, to by nešlo. Vůdce chitauri se vyjádřil jasně, není cesty zpět.