Astrid and the Avengers - Loki/OC - 13. kapitola (1. polovina)

Zase jsem to udělala. Nejspíš se snažim co nejvíc oddálit konec, protože se bojim, jak to vlastně dopadne.. :D 13. kapitola je už předposlední, takže chápete, po třech měsících jsem se už s touhle povídkou docela sžila.. + ve škole na nás teď všichni nasypali čtvrtletky, kompozice a různý projekty.. Tím pádem, jestli na tom budu pořád takhle s časem, tak pravděpodobně i další - a poslední - kapitola bude rozdělená na dvě části. Snad mi odpustíte.. Možná bych si to mohla u vás trochu vyžehlit jednou jednorázovkou, jakou jsem sesmolila na páteční přednášce, ale mám trochu problém :D můj mozek pracuje napůl v angličtině, takže i v povídce přeskakuju mezi jazykama :D - na to asi moc zvědavý nejste, ale kdyby vám to nevadilo, tak bych vám byla strašně vděčná, protože bych to nemusela překládat :D - nějaký věci zní prostě líp v jiných jazycích.. Už jsem zticha.. Další část ve středu - musim se teď věnovat aspoň dva dny biologii, jaká jde vážně mimo mně a ještě máme dělat nějakej stupidní a zbytečeně dlouhej projekt na informatiku.. Jak líp se dá strávit neděle, že jo.. :)

Astrid postávala na balkóně a sledovala bitvu zuřící městem, pěsti pevně sevřené; vždy nenáviděla války. Jenže tahle válka byla jiná, byla to Lokiho válka. Byla zvyklá na bitvy, jaké byly typické pro jejich partu zpět na Asgardu, ale Sif a kluci tady nebyli, aby ji podpořili. Thor byl na opačné straně, zaneprázdněný bojem s Chitauri. Loki nebyl vedle ní a hloupě se na ni neuculoval pokaždé, když zabil jednoho z nepřátel. Jak se časy změnily…

Když se Astrid poprvé dozvěděla, že je Loki naživu, tak si slíbila, že se s ním znovu sjednotí; věřila, že dokáže zvládnout cokoliv. Byla temnější než dříve, držela v sobě tolik nenávisti. Lokiho opětovná přítomnost jí pomohla upustit od té zloby a pomalu se vrátit ke svému starému já. Myslela, že dokáže unést tuhle válku, ale pletla se. Vše bylo špatně. Slyšela křik lidí uvězněných v budovách, viděla vybuchující auta a okna. Takhle věci neměly být. Astrid udržovala pevnou bariéru mezi sebou a zbytkem vesmíru, ale teď už nedokázala sledovat tolik srdcervoucí destrukce. Chápala, že si Loki potřeboval dokázat, že je hoden, ale tohle byl špatný způsob, jak toho dosáhnout. S povzdechnutím se vrátila dovnitř a procházela chodbami Stark Tower, dokud nenašla šatník, který vyhovoval jejím potřebám. Klesla na kolena a uvolnila slzy, jaké tak dlouho zadržovala. Slzy plné bolesti; pro vzpomínku, jak ztratila Lokiho. Slzy soucitu; pro ty, kteří právě teď trpěli jeho rukou. Slzy lítosti; protože ho nezastavila, když měla šanci.

Loki létal po obloze a rozdával rozkazy své armádě. Avengers si zatím vedli dobře, ale to očekával. Jeho armáda byla obrovská, tudíž je jasné, že časem dostane ‚nejmocnější hrdiny Země‘. Loki s úsměvem pozoroval chaos ve městě pod ním, netušil, že jeho konec se blíží. Ucítil, že se k němu blíží šíp a elegantně ho chytl. Ušklíbl se; jak může být Hawkeye, tak naivní a věřit, že ho zastaví jeden šíp? Než mohl šíp odhodit, tak mu vybuchl do obličeje. Loki s bouchnutím dopadl na balkón. Nejdříve myslel, že má štěstí, že spadl právě sem; Stark Tower. Sice byl naštvaný, že ho srazili takovým předvídatelným způsobem, ale aspoň měl šanci zkontrolovat Astrid. Jenže jakmile se zvedl, tak uslyšel hlasitý řev. Než se stihl rozhlédnout, tak ho Hulk hodil na protější stěnu. Zelené zvíře, díky kterému se měl Loki podle originálního plánu zbavit Avengers, teď pouze způsobovalo víc problémů.

„Tak dost. Všichni jste jen podřadní červi. Já jsem bůh, ty tupá stvůro. Nenechám se zastrašit nějakým-" zařval, ale nestihl svou řeč dokončit, protože ho Hulk znovu popadl, tentokrát za nohy, a začal s ním třískat o zem.

„Slabý bůh.“ řekl Hulk, když odcházel od Lokiho vmáčknutého do podlahy.