Astrid - Loki/OC - 20. kapitola

Dobře, dobře :D dneska přidávám "malinko" pozdějc než obvykle, ale je to protože jsem plánovala počkat na betu, jenže zejtra jdu po dvou tejdnech do školy (takže určitě chápete v jak strašnym stavu jsem :D) a potřebuju se lehce zkulturnit, pak mám ještě v plánu kouknout na X-Mena a navíc potřebuju jít spát aspoň v 10 (teď jsem zvyklá usínat, tak v půl desátý nejpozdějc - už přecejenom nejsem nejmladší:D), tím pádem mám co dělat.. Hned jak se ke mně obetovaná verze dostane, tak to zaktualizuju :) - snad jsem tam nijak moc chyb nenasekala :D

Mimochodem, viděli jste to video?!! Nesnášim ho čim dál víc a taky jsem naštvaná, že to asi u nás v kině asi nebudou dávat s titulkama, takže si to jenom stáhnu.. :D Jsem ráda, že vim, že aspoň v matice je úplně mimo :D bylo by divný, kdyby uměl úplně všechno :D ... už mlčim

Astrid přešla k Sif, která v jejím pohledu poznala, že si to u ní hodně pokazila. Astrid byla citově vyčerpaná ze všech událostí dne. Zjistila, že Loki je král, souhlasila s jeho nabídkou sňatku, její přátele odsoudili její volbu a teď Sif zašla moc daleko, když zničila to, co měl být speciální moment mezi dcerou a rodiči. Jedním rychlým pohybem ruky dala Sif facku.

„Jestli si alespoň malinko vážíš našeho přátelství, tak teď hned odejdeš.“ řekla varovně Sif, jaká si svírala tvář a nevěřícně na Astrid zírala, poté ale rychle přikývla a zmizela. Sif s Astrid vyrůstali s ostatními kluky, takže místo hádek komunikovali jedním úderem rukou, do kterého se vtěsnali všechny emoce, místo dlouhého šíření nenávisti. Astrid si povzdechla, ale věděla, že Sif bude v pořádku. Otočila se ke svým rodičům.

„Jsi v pořádku, zlatíčko?“ zeptala se jí matka. Astrid se usmála.

„Ano, ale musíme si promluvit o svatbě…“ začala.

„Měla bys počkat. Je to špatný nápad. Loki se pro tebe nehodí, odmítá přivést Thora zpět a vždy v něm bylo něco temného.“ odvětil její otec bez obalu. Vždycky měl raději Thora a ona to věděla.

„Otče, dnes večer si vezmu Lokiho a nic, co kdo udělá nebo řekne, mne nezastaví.“ prohlásila pevně. Už jí unavovalo, že tolik lidí odmítá přijmout její rozhodnutí, vzít si muže, kterého miluje. Astrid viděla Lokiho jinak než ostatní, a proto nikdo nechápal její volbu.

„Dobrá tedy, když to tak chceš. Neočekávej naší podporu.“ vyřkl její otec své konečné rozhodnutí.

„Mami?“ zeptala se Astrid a doufala, že její matka ho nějak přemluví.

„Je mi to líto, tvůj otec promluvil.“ řekla s lítostí své dceři a omluvně na ni pohlédla. Astrid si skousla ret a poté se uklonila a odešla. Podruhé se ten den rozbrečela cestou do zámku. Rychle si otřela oči, když procházela ulicemi.

Jakmile vešla do paláce, tak zamířila do Všeotcových komnat. Věděla, že Frigga bude právě tam. Tiše vešla do místnosti a usmála se na královnu.

„Astrid, co tě sem přivádí?“ zeptala se Frigga mile, poznala, že Astrid byla rozrušená.

„Mám nějaké novinky. Nejsem si jistá, jestli vám to Loki už řekl nebo byl příliš zaneprázdněný.“ odvětila a posadila se ke královně. Pohlédla na Odina, bylo děsivé vidět ho takhle zranitelného.

„Celý den se věnoval svým povinnostem. Neviděla jsem ho od té doby, co se z něj stal král.“ odpověděla Frigga.

„Loki a já se budeme brát. Dnes večer.“ řekla potichu Astrid a zoufale doufala, že to královna schválí. Frigga se široce usmála.

„To je skvělá zpráva. Loki si nemohl vybrat líp. Budete tvořit dokonalou dvojici.“ řekla šťastně. Astrid pocítila vlnu úlevy, jeden člověk, který stál na jejich straně, jí stačil.

„Přijdete na naši svatbu?“ zeptala se a ihned uviděla v královniných očích smutek.

„Je mi to moc líto, ale slíbila jsem, že zůstanu po boku svého muže. Určitě to pochopíš, když někoho miluješ, musíš pro něj udělat to nejlepší.“ vysvětlila Frigga. Astrid byla zklamaná, ale chápala to.

„Jistě. Loki a já jsme stejně chtěli náš sňatek oslavit až se Všeotec probudí…“ pronesla a přinutila se k úsměvu.

„To je úžasný nápad. V myšlenkách budu dnes večer u vás.“ řekla královna. Astrid se uklonila a odešla. Potřebovala vidět Lokiho. Potřebovala, aby ji objal. Věděla, že jí řekne něco, díky čemu se bude cítit lépe.

Mezitím Sif a trojice válečníků diskutovala o tom, co se stalo. Sif se před chvílí vrátila od Astrid a vysvětlila, co se tam odehrálo. Věděli, že Astridin otec bude proti svatbě, ale stejně pokud je někdo nezastaví, tak se vezmou.

„Thor je ve vyhnanství! Loki na trůně! Astrid si ho bude brát! Asgard je na pokraji války! A přesto jsi snědl čtyři divoké kance, šest bažantů, kus hovězího masa a vypil dva sudy piva! Styď se! To tě nic z toho nezajímá?“ křičel Fandral.

„Nepleť si apetit s apatií!“ odvětil Volstagg a hodil po něm talíř.

„Přestaňte! Všichni víme, co musíme udělat.“ řekla Sif a stoupla si mezi ně.

„Musíme přivést Thora zpět.“ pronesl Hogun.

„Mluvíš o zradě!“ zvolal Fandral.

„Zapomeňte na zradu, je to sebevražda.“ dodal Volstagg.

„Thor by to pro nás udělal také.“ odpověděla Sif.

„Ticho! Heimdall nás může slyšet.“ řekl Volstagg těsně před tím, než do místnosti vešel strážný.

„Heimdall požaduje vaší přítomnost!“ zvolal a zase odešel.

„Jsme v háji.“ prohlásil Volstagg a šli čelit svému osudu.