neděle 11. května 2014

Hodina tance - Loki/OC - 2. část

Tak jak jste si určitě všimly/i (i když pochybuju, že tu jsou nějaký kluci:D) měla jsem menší problémy s připojením k internetu, ale teď už by to mělo bejt v pohodě, tak snad:D kdy bude další Astrid upřímně netušim, ale pokusim se k tomu dokopat co nejdřív, tak v úterý nejpozdějc.. Při tom polehávání na pláži se na mě spíš valí nápady na jednorázovky, takže se to snažim sespsat než to zapomenu.. :D určitě to pochopíte..
Nečekala jsem, že budu pokračovat zrovna v tomhle a taky to nejspíš za nic nestojí, ale snad vás to aspoň na chvíli zabaví.. :D už mlčim, dneska večer a zejtra dopoledne doženu všechny vaše nový články..:)
+ píšu z nějaký nový aplikace, takže netušim, jak to bude vypadat :D
+ teď si všímám, že se asi nezkopírovala kurzíva, takže upozorňuju na myšlenkový pochody, jaký tak právě byli psaný - jestli to někde nedává smysl je to prostě nějaká myšlenka :D až přijedu domu, tak všechno opravim, slibuju:)
Víte, že vás miluju <3


Seděla jsem ve svém oblíbeném zlatavém křesle a snažila se číst. Nešlo to. Už to byl měsíc od té zvláštní chvíle ve studiu. Pamatuji si, jak byl celou dobu nespokojený. Jeho 'Znovu!' mi zní v hlavě pořád. Tančili jsme snad přes čtyři hodiny. Pohledem jsem sklouzla ke dveřím, u jakých byla pověšená jeho šála, na kterou zapomněl a odešel bez ní. Bože, musím na něj přestat myslet, neukázal se už čtyři týdny, opakovala jsem si v hlavě stále dokola. Navíc za hodinu mám schůzku s jedním milým klukem, jakého jsem potkala po svém představení. Počkat. Za hodinu! Sakra, sakra, sakra, zanadávala jsem si v duchu a rozběhla se do šatny. Rychle jsem přemýšlela co si tak vzít na sebe…
Po deseti minutách snahy nevyrvat si všechny vlasy mě napadlo, že si prostě vezmu klasiku a popadla jsem „malé černé“. Natáhla jsem si silonky a nepěchovala se do šatů. Musím vám říct, že nesnáším šaty se zipy na zádech. Jak si to má jako člověk sám zapnout?! Po menším boji se mi to konečně povedlo a odběhla jsem do koupelny, kde jsem zapojila kulmu a při čekání, než se nahřeje, jsem na sebe civěla do zrcadla.  Nikdy jsem se moc nemalovala a dneska s tím nemíním začít. Ale přece jenom asi bych mohla vynaložit alespoň malinko úsilí, řekla jsem si a natáhla se po řasence.
Po půl hodině někdo zazvonil a já začala ještě víc panikařit. Přišel nějak brzo. Nazula jsem si červené lodičky, hodila na sebe kabát a ještě doběhla zpátky do šatny pro, k botám ladící, kabelku. Vydechla jsem a s úsměvem otevřela dveře.
V restauraci nás usadili ke stolu vedle okna, což byla chyba, protože mě to neustále svádělo k tomu hledat na ulici jeho. Musela jsem zatřást hlavou, abych zahnala myšlenky na muže, který se mi ani neobtěžoval říct svoje jméno. Dala jsem si za úkol hned se začít soustředit na svého společníka, který na mě celou dobu zmateně koukal. Bože, jak dlouho jsem civěla z okna?!
„Tak co si dáš?“ zeptal se mě s úsměvem.
Skvělá otázka, možná bych se měla podívat na ten jídelníček, co držím před sebou... Rychle jsem očima projela výběr a pohled se mi zastavil na vepřové panence na slanině. NE! Ani na to nemysli! Nemůžeš si přece dát kus masa s hranolkama hned na první schůzce! V duchu jsem si povzdechla a přemístila svojí pozornost na saláty. Jednou se sem vrátím na to vepřový.
"Ten kuřecí salát nevypadá špatně. Co budeš ty?" usmála jsem se a snažila se zakrýt svůj vnitřní boj.
"Přemýšlím nad tou vepřovou panenkou." HAJZL!
"Dobře. Omluvíš mě na chviličku?" pronesla jsem co nejvíc nevinně.
"Jistě, zatím nám objednám. Vyhovuje ti červené víno?"
"To zní skvěle." odvětila jsem a snažila jsem se zvednout od stolu co nejtiššeji. Samozřejmě se mi to moc nepovedlo a židle pořádně zaskřípala.
Když jsem došla na toalety a ujistila se, že tam nikdo neni, tak jsem se zapřela rukama o umyvadlo a pustila naplno vodu. Vždycky mě totiž zvuk tekoucí vody uklidňoval a přesně to jsem teď potřebovala. Musím na něj přestat myslet, opakovala jsem si neustále v duchu a zírala na svůj odraz v zrcadle. Asi po dvou minutách jsem sklopila zrak a natáhla ruku ke kohoutku, když v tom mě někdo zezadu pevně objal. Než jsem stihla jakkoliv zareagovat, ucítila jsem na šíji něčí dech.
"Snad jsi na mne tak rychle nezapomněla?" zašeptal mi ten člověk do ucha. Hned jsem poznala jeho hlas. Srdce jako by se mi na chvíli zastavilo a hned nato začalo pro změnu bít až příliš rychle. Když jsem se vzpamatovala a chtěla něco říct, tak už tam nebyl. Ani jsem ho nezahlédla v zrcadle. Zmateně jsem se rozhlédla. Jak se mohl tak rychle vypařit?!! Možná už mám halucinace, ale zase odkud by se vzalo to teplo, který jsem pořád cítila na místech, kde se mne dotýkal...
Rychle jsem se oklepala a vyrazila zpět ke stolu. Už takhle jsem dost mimo, tohle mi tu scházelo. Můj doprovod mě už vyhlížel. Hned, jak jsem dosedla, tak následovalo několik jeho pokusů o nenucenou konverzaci, ale já byla absolutně duchem nepřítomna. 'Snad si na mne tak rychle nezapomněla?'
"Jsi v pořádku?" ozvalo se naproti mě a já sebou cukla. Dneska se mnou je určitě skvělá zábava.
"Omlouvám se, strašně mi třeští hlava." věděla jsem, že to nejslušnější, co v tomhle stavu můžu udělat, je zdejchnout se.
"Nic se neděje, můžeme to přeložit na jindy, pojď doprovodím tě domů." Bylo mi toho kluka líto, někdo tak sladkej a já ho takhle odkopnu.
"Ne, to je v pohodě. Zavolám si taxíka, nevím jestli bych v těhlech botách došla." usmála jsem se. Opravdu?! 'nevím jestli bych v těhlech botách došla'?! To ses zas předvedla, zanadávala jsem si v duchu. Můj společník to naštěstí přešel bez povšimnutí a rozloučili jsme se.
S oddechnutím jsem za sebou zabouchla vstupní dveře a vyzula se z lodiček. Ihned jsem zapadla do koupelny a začala napouštět vanu. Oblečení jsem zhňoucaný odhodila do rohu, sepla si vlasy do provizorního drdolu a naložila se do horké vody. Nemohla jsem z hlavy dostat jeho hlas. 'Snad si na mne tak rychle nezapomněla?' 'Snad si na mne tak rychle nezapomněla?' 'Snad si na mne tak rychle nezapomněla?' Co myslí tím 'tak rychle'? Nejsou snad čtyři týdny dost na to, abyste zapomněli na naprosto cizího muže, jaký se vám do života připletl na pár hodin? Ne, není, odpověděla jsem si sama. Navíc na takového muže. Dokonalé havraní vlasy, úzké rty a lícní kosti, o jaké se snad můžete i pořezat. No, on by mě s nima klidně pořezat mohl... Potřásla jsem hlavou, abych tyhle myšlenky zahnala - dneska už snad po padesátý. To, co se stalo v té restauraci byla určitě jenom nějaká moje zoufalá halucinace. Musím se přes celou tu záležitost ze studia přenést a to hned.
Omotaná ručníkem jsem vešla do něčeho co nazývám obývák, ale ve skutečnosti to je i kuchyň, ložnice a jídelna - můj byt není zrovna obrovskej. V jednom koutě mám kuchyňskou linku, ledničku a pár dalších spotřebičů - dobře, jenom jeden a to je mikrovlnka -, v protějším koutě je vysoká přeplněná knihovna a křeslo. Uprostřed pokoje je nonstop rozložený gauč bez jakýchkoliv opěrek, takže vypadá spíše jako obyčejná matrace na nohách, na tom se válí můj laptop a nic jiného k životu nepotřebuju. Jo a samozřejmě moje šatna, jaký jsem prostě musela věnovat celou místnost, než abych uvažovala jako normální člověk a udělala tam ložnici nebo kuchyň. Ale co, mně to vyhovuje.
S vyjeknutím jsem poskočila, když jsem se podívala na 'postel' a tam se úplně v klidu rozvaloval on. Nic neříkal, pouze si mě pobaveně prohlížel. Až asi po minutě zírání mi došlo, že mi trochu víc sklouznul ručník. Rychle jsem ho vytáhla na místo a nevěděla, jestli se mám taky rozesmát nebo na něj začít křičet. Bohužel zvítězila první možnost. Nikdy jsem naštěstí neměla moc problémy s nahotou, takže i když jsem trochu zrudla, nijak zvlášť jsem se nestyděla, navíc zas tolik toho neviděl.
"Jak? Proč?" bylo jediné, co jsem ze sebe byla schopná vypravit, když jsme se přestali stupidně culit.
"Omlouvám se, že jsem se prve nepředstavil, jsem Loki z Asgardu." oznámil slavnostně jako by byl nějaký král.
"Já jsem Anna." odvětila jsem a zkoumala jeho oči. Pouze se usmál. Oba jsme na sebe bezeslova civěli asi pět minut.
"Ehm... Máš mojí šálu." vypadlo z něj.
"Jo jasně." vzpomněla jsem si a vystřelila z gaučopostele. Těsně před věšákem jsem se zastavila, došlo mi, že mu jí nechci vracet. Přitáhla jsem si těsněji osušku - nejspíš bych se měla obléct, ale vždyť už je deset večer, nebudu se kvůli němu namáhat - a obtočila si šál kolem krku.
"Nečekej, že ti jí vrátím, ó velký Loki z Asgardu, ať už je to kdekoliv." pronesla jsem a začala před ním poskakovat, jak malé dítě. Možná jsem v jeho oslovení použila moc ironie, protože jeho pohled ztvrdnul a on jedním výpadem chytil oba konce šály, škubnul za ně a já mu spadla doslova k nohám. Sklonil se ke mně a zašeptal: "Šála není jediná věc, jakou jsem si přišel vzít." Než jsem se vzpamatovala, tak jeho rty drtily ty mé. Vytáhl mě k sobě a obtočil si mé nohy kolem pasu - deja vu? - když jsem se na něj dostatečně přilepila, tak se i se mnou zvedl a někam šel; zrovna jsem věnovala větší pozornost jeho krku než okolí. Najednou se zastavil.
"Tohle asi není ložnice." konstatoval po chvilce a já se rozhlédla - byli jsme uprostřed mé přehnaně velké šatny.
"Nemám ložnici." odpověděla jsem jako by to bylo úplně normální.
"Myslím, že si dokážu poradit i tady." usmál se a položil mě na nízkou komodu.  

12 komentářů:

  1. Skvelé pokračovanie! Nečudujem sa že naňho nevedela zabudnúť, veď to je predsa nemožné. Takmer som skolabovala keď tam bolo že "pohled ztvrdnul a on jedním výpadem chytil oba konce šály, škubnul za ně a já mu spadla doslova k nohám. " prvý dojem bol že ju uškrtí, to mi viac nesmieš spraviť, takmer som sa zadusila ja, piškótami!

    OdpovědětVymazat
  2. Wow skvělé pokračování a ten konec uhuhu moc moc si přeji pokračování. A nejvíce mě pobavilo skřípání židle nevím proč ale u mě je to pravidlem. A s tou šálou to bylo dokonale vymyšlené moc pěkná kapitola prosím další :)

    OdpovědětVymazat
  3. Říkala jsem si, že asi nemáš internet, když nebyla Astrid...
    Každopádně tahle povídka se mi moc líbí, už ta předchozí část a tahle taky :D

    OdpovědětVymazat
  4. Nádhera! Čtu tady všecko, ale nejme schopna komentovat :D To se snad změní! Ta šála byla dokonalá... vážně skvěle vymyšleno.

    OdpovědětVymazat
  5. Páni..-tak tohle bylo naprosto úžasný..! :D Prosím, že bude pokračování..? :D :)

    OdpovědětVymazat
  6. No týjo... něco tak dokonalého a báječného ( a to nejen kvůli tomu, že tam je Loki :D ) jsem už dlouho nečetla! Vážně super :D

    OdpovědětVymazat
  7. Wow.. nemám slov, naprosto dokonalá povídka. Jak už tu bylo- ta židle a šála... Že bude pokračování? :))) prosiiiiiim :) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no vlastně možná jo :D už dýl se mě v hlavě svrbí další část :D
      a děkuju! :))

      Vymazat
  8. com[/url] for a woman. Anyway, Mr. Robson advised [url=http://www.michaelkorsoutletonlinestoresaleus.com]michael kors outlet online store sale us[/url] us to do the same thing with [url=http://www.louisvuitton-bags-2014.com]http://www.louisvuitton-bags-2014.com[/url] our family, andwe did, way back in [url=http://www.moncleroutletonlineinc.com]Moncler Outlet Store[/url] 1953. What little we had at the [url=http://www.michaelkorsoutletonlinesale-store.com]Michael Kors outlet clearance[/url] time, we put into a partnership with [url=http://www.christianlouboutinoutlet14.com]Christian Louboutin[/url] our kids, whichwas later incorporated into Walton [url=http://www.nikeoutlet-hot.com]Nike Shoes On Sale[/url] Enterprises.
    related links:
    [chenrenfan1105]

    OdpovědětVymazat
  9. Musím se ohradit proti začátku.Jednoho čtenáře s příponou -li určitě máš.:) A máš mé ujištění,že Tvé povídky jsou moc hezké.Těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  10. One of the more dramatic plotlines this NBA season has been around the Morris twins, the former Kentucky Wildcats who spent time playing together with the Phoenix Suns. Markieff Morris has been outspoken about his dissatisfaction with cheap jordans the Suns organization, especially after his twin brother Marcus Morris was shipped East to the Detroit Pistons. While the twins didn’t get cheap jordans for sale their wish of playing on the same team again, they’ve been re-united as the Washington Wizards, Markieff’s new team, faces off against jordans shoes the Pistons tonight. As usual, both are wearing some heat – Markieff with the White Foamposite Pro and brother Marcus with the jordans for sale Air Jordan 11 “Bred”. Check out the full photo below.
    After a massive All--Star Weekend packed with releases, Jordan Brand and Champs jordan 13 Sports are ready to serve up even more gems in the form of on--feet hardware and threads that perfectly match the gear. cheap jordan shoes Presenting, the Jordan “Master” Collection; highlighted by the Air Jordan 12 Retro inspired by the original print--ad in 1997, the Air Jordan 12 “Master” opts for an all-black look with gold detailing, as does the Jordan 1 Flight 4 and the Jordan t-shirts, shorts, jordans 2016 and hats. Mix and match your favorite pieces from the Jordan “Master” Collection from The Game Plan by Champs Sports this Saturday, Air Jordan 11 Retro 72 10 February 27th. The Launch Locator should pinpoint you to the jordan 11 legend blue nearest retail location, so make use of that tool and get your latest Jordan gear straight from Champs Sports.

    OdpovědětVymazat
  11. There’s a stigma that fashion girls often don’t wear much makeup (for the record, us beauty lovers load it on), and that red bottoms shoes New York minimal look was mastered on the Proenza Schouler Fall 2014 runway. Models wore their hair slick and straight in a deep side part. It red bottoms shoes was tucked behind their ears, allowing the clothes to take the spotlight. Skin looked fresh and bright with slight contouring and shadowing around the eye. Nails christian louboutin were equally neutral, painted with an iridescent greenish color called Green Pearl by MAC Cosmetics. See? Not trying too hard never fails.
    There's nothing subtle about red bottom shoes for women the luxury in Erdem Moralioglu's Fall 2014 collection, which he presented Monday in the old Selfridge hotel in London. The offering was filled to the brim valentino boots with glorious fabrication: rich silks, rhinestones covering matelassé frocks, coats and dresses cut from shiny black crocodile, and plumes of feathers turned into fleurs-de-lis on sheer louboutin Shoes bodices and pinned down with even more shiny rocks.Luxe fabrics, of course, are nothing new for Moralioglu, but if in the past his collections have been valentino shoes

    OdpovědětVymazat

Jestli jste se rozhodli vyjádřit k nějakýmu mýmu výplodu, tak byste měli vědět, že vás strašně moc miluju! Děkuju :)