Astrid - Loki/OC - 17. kapitola

Dobré ráno:) asi mě ukamenujete, ale i když mi bylo na začátku tejdne dobře, tak na mě antibiotika neměla nejlepší dopad + ve čtvrtek se přidala migréna, takže jsem byla schopná přeložit jenom tuhle kapitolu a trvalo mi to 3 dny.. Strašně se omlouvám, doufala jsem, že to zvládnu, ale prostě jsem byla úplně mimo a nedokázala jsem se soustředit.. Za chvíli odjíždíme na hory a tam by snad měla bejt wifi, takže se pokusim něco sesmolit.. Jenže netušim, jak na tom budu časově.. Doufám, že mi odpustíte.. Prosím? V pátek večer bych měla dorazit domů, takže slibuju, že se ozvu s novou kapitolou co nejdřív. :)

Je to bez bety, ale hned jak se dostanu k obetovaný verzi, tak to aktualizuju :) doufám, že jsem tam nenasekala moc chyb, ale berte v potaz, že jsem byla zfetovaná lékama :D Snad si to u vás alespoň vyžehlim touhle krásnou fotkou :D ... no výřezem z fotky :D

Loki se vrátil do svých komnat po té, co Odin upadl do spánku. Rychle se rozhlédl po pokoji a cítil, že ho brzy přemohou emoce. Zahlédl Astrid spící na jeho stole a pousmál se, ale poté jeho strach vzrostl. Bude ho nenávidět stejně, jako všichni ostatní nenávidí mrazivé obry? Bylo toho tolik, s čím se musel vyrovnat. Zvedl ji a přenesl do své postele. Ráno se postaví svému strachu, ale do té doby si užije posledních pár hodin, kdy ho nebudou ostatní vnímat jako zrůdu. Opatrně ji uložil a lehl si k ní. Astrid se probudila a pohlédla mu do očí.

„Jsi v pořádku? Bála jsem se o tebe…“ zašeptala a popřela zívnutí.

„Je to dobrý, v klidu spi. Promluvíme si ráno.“ odvětil a pohladil ji po tváři. Chtěl si zapamatovat, jaké to je ji hladit, cítit vůni jejích vlasů a to jaké city k němu chová. Bál se, že je to naposledy, co se na něj dívá tímto způsobem.

„Nebuď smutný, jsem si jistá, že Všeotec si to rozmyslí a přivede Thora zpátky…“ řekla Astrid, protože věřila, že Loki si dává za vinu Thorovo vyhnanství.

„Nejsem smutný. Nemusíš si dělat starosti.“ zašeptal a přitáhl si ji blíže.

„Vždycky si dělám starosti. Všechny ženy se konstantně bojí o své milované.“ odpověděla a začala opět upadat do spánku.

„Takže… Ty se o mě bojíš pořád?“ zeptal se s jemným úsměvem.

„Pořád. Někdy kvůli velkým věcem, jako třeba dneska a jindy kvůli maličkostem typu jestli jsi dost teple oblečený, jestli spíš dost dlouho…“ odvětila Astrid a zavřela oči.

„Nejsem hoden takové péče.“ řekl Loki a sledoval ji, jak usíná.

„Pro mne ano.“ odpověděla těsně před tím, než usnula. Loki ji většinu noci sledoval. Nemohl spát.

Astrid se další ráno probudila v prázdné posteli. Protáhla se a všimla si, že spala na peřinách, ale Loki ji přikryl svým kabátem. Přála si, aby i ostatní viděli tuhle jeho stránku. Milou a starající se, jakou z nějakého důvodu viděla jenom ona. Cítila se kvůli tomu výjimečně, ale nenáviděla to, jak Lokiho vidí ostatní. Ještě na chvíli se zabalila do jeho kabátu, než se přinutila jít do svého pokoje umýt se a obléct. Jakmile byla připravená, tak šla za ostatními. Našla je lehko, ale Loki s nimi nebyl.

„Jdeme za Všeotcem, přesvědčit ho, aby změnil svůj názor.“ zavolala na ni Sif, když vešla do haly.

„Souhlasím, jsem si jistá, že už se uklidnil. Neměli bychom počkat na Lokiho?“ odvětila Astrid.

„Proč? Aby nám řekl, proč by Thor neměl být král? Zrovna teď Lokiho nepotřebujeme.“ řekl Fandral. Astrid sklonila hlavu, ale souhlasila, že půjde s nimi. Tiše následovala zbytek skupiny. Nejradši by běžela hned za Lokim, aby se ujistila, že je v pořádku. Její obavy se zastavily, když vešli do trůnního sálu a ona viděla Lokiho sedícího na Odinově místě.

„Všeotče, potřebujeme s tebou mluvit.“ začal Sif než si všimla Lokiho.

„Přátelé…“ řekl Loki, ale Fandral ho přerušil.

„Kde je Odin?“ zeptal se. Astrid vzhlédla k Lokimu.

„Otec upadl do spánku. Matka se bojí, že se už neprobudí.“ odpověděl Loki.

„Tak si promluvíme s ní.“ prohlásila Sif a všichni přistoupili blíže k trůnu.

„Odmítá opustit otcovu ložnici. Můžete přednést vaši záležitost mně, vašemu králi.“ odvětil Loki a stoupl si. Astrid na něj zůstala zírat. Ostatní koukali zaskočeně, ale poklekli, tak jak zvyk kázal. Astrid je následovala a klekla si vedle Hoguna.

„Můj králi, chceme tě požádat, abys ukončil Thorovo vyhnanství.“ řekla Sif a z jejího hlasu bylo poznat, jak moc se musí nutit zůstat milá.

„Svým prvním nařízením nemohu zrušit Otcovo poslední. Jsme na pokraji války, naši lidé musí cítit jasnou návaznost, aby tyto těžké časy zdárně překonali. Musíme stát při sobě. Pro dobro Asgardu.“ pronesl Loki. Sif se postavila, aby mu odporovala, ale chlapci ji rychle chytli za ruce.

„Ano, jistě.“ odvětil Fandral.

„Dobře. Rozhodnu to později.“ řekl Loki a ignoroval Sif.

„Jestli mohu, rád bych požádal vaše veličenstvo, aby to ještě zvážilo…“ začal Volstagg s malým uchechtnutím u ‚vaše veličenstvo‘.

„Skončil jsem.“ prohlásil pevně Loki. Skupina se začala rozcházet, až na Sif, která zůstala a nenávistně propalovala Lokiho pohledem.

„Sif, pojď.“ zašeptala Astrid a vzala ji za ruku. Věděla, že Loki musí být pod hrozným tlakem a nechtěla, aby to Sif ještě zhoršovala.

„Astrid.“ zvolal Loki a obě dívky se zastavily a otočily.

„Ano, můj králi?“ zeptala se Astrid a podívala se na muže, jakého milovala.

„Zůstaň.“ přikázal, věděl, že před Sif nemůže ukázat slabost. Sif zavrčela.

„Jistě.“ odvětila Astrid a pousmála se na Sif, než přistoupila blíže k Lokimu, který čekal, až ostatní opustí místnost.

„Nechte nás.“ nakázal strážím a ty ihned odešli.

„Je tady něco co můžu udělat? Musí to být pro tebe strašně těžké…“ spustila upřímně, věděla, že ho nemusí oslovovat jako krále, když jsou sami.

„Pouze tohle.“ řekl a přitáhl si ji k sobě. Astrid z něj nikdy necítila tolik vášně jako teď. Ihned se mu podrobila a oplatila mu polibek.

„Za co to bylo?“ zeptala se, když se od sebe konečně odtrhli.

„Za nic. Bylo to přesně to, co jsem potřeboval.“ prohlásil, posadil se na obrovský trůn a poklepal si na klín. Astrid se začervenala a posadila se. Pevně ji objal.

„Musíme si promluvit.“ řekl a podíval se jí do očí. Astrid na něj znepokojeně pohlédla, bála se, co jí chce říct.

„Pokračuj.“ pronesla potichu.